Tak abych začala pěkně popořádku.Ke Šmoulikoj jsem se dostala úplně náhodou.Mamky bratranec měl dříve celkem dost neobvyklejch zvířat.Například osla-(Míšu),2lamy-(Fany,Bady),několik pštrosů,krkavce-(Karla),hada-(po zajímavost místo v terárku bydlel v místnosti,měl myslim něco kolem 3 metrů) a pak teda taky několik koní atd.Většinou to byli malí poníci,ale taky pár velkejch koní.Jednoho dne mi volala mamky teta,že by chtěla číslo na Ponycentrum-JK,zda by měli zájem o 2 koně,hřebce.Koně by byli ,,zadarmo'' + s krmením na celej rok a s postavením ustájení na místě.Ponycentrum,ale Luckyho a Šmoulu nechtěli páč to sou hřebci a že by s nima bylo hodně práce a asi i nebylo místo(TĚTKA JSEM ZATO HROZNĚ
RÁDA).O tom,že by byli někdy v Rasoškách se snad ani neuvažovalo.Teta se koní vždy bála a strejda s nima neměl žádné zkušenosti.Ale pak najednou jak blesk z čistého nebe byla najednou většina zvířat v Rasoškách.Bylo to nějak v prosinci 2006.V té době se Luckymu upravovala velká stodola,která se rozdělila,lamy s oslem a Šmoulou byli na velké zahradě,2 ovečky na menší zahradě a ještě větnamský prase ve chlívě.Pak po několika dnech začal Šmoula honit lamy a tak ,,přistál'' v celkem velkém chlívku,kde mu dělalo společnost prase.Po čase se lamám a osloj udělala velká bouda,aby měli kde bejt,Luckymu velkej výběh a Šmoula byl přes den na zahradě,kde měl dlooooouhej vazák a moh ,,cestovat'' různě po zahradě.Časem místo trávy vznikli prachový místa-,,váleniště''.Asi měsíc po tom co se zvířata všeho druhu přistěhovali jsem za nima začla chodit se ségrou.Nejdříve jsme byli célé natěšené na Luckyho,velkem kůn,jupíí,bude na čem jezdit a je to kousek od domu.Ale to jsme se trochu přepočítali.Lucky v té době nebyl zvyklej moc na lidskou přítomnost-takovej ďáblík.Z Luckyho jsme ,,přešli'' tedy na Šmoulu.Ani ten nebyl nějak moc spolupracovní a kontaktní s lidma,každej se ho bál,bál se k němu přiblížit,protože se okamžitě otočil a ,,pálil'' po lidech.Najednou jsme ale začli chodit na vodítku spolu z maštale,různě čistit,dokonce i čistit zadní kopyta-což byl v té době obrovskej problém.Při čištění zadních kopal na všechny strany a při čištění předních se stavěl na zadní.To byl oříšek.Na vzájemný důvěře jsme pracovali celej rok.Potom to ségru nějak ,,přešlo'' a zůstali jsme spolu sami.Dva zelenáči.Jeden zelenější než druhej.
Když jsme celkem zvládali čištění,chození na vodítku tak jsem začala přemejšlet,jak naučit Šmoulu chodit na lonžce.To byl další oříšek a tenhle pořádně tvrdej.Vyzkoušela jsem různý fígle,trvalo nám asi 3 měsíce než Šmoula pochopil že musí chodit ve větší vzdálenosti odemně než na vodítku.V tu dobu jsem si pořídila lonžovací bič pro náš lepší kontakt a spolupráci.Vše se nám začalo dařit.Šmoula spolupracoval a hezky poslouchal.Už to nebylo bezvýznamné tryskání dokola,měnění směru kdy se mu zachtělo,kopání a vyhazování po tom panákoj co stál uprostřed a nechtěl mě pustit.Naše společná práce se začala vyvíjet čím dál víc dopředu.Lonžování začalo být opravdu vypohybováním a vybítím energie.Začal naslouchat a plnit ,,poveli'' uprostřed se otáčejícío človíčka,kterej před několika měsíci nevěděl jak tu rychlost ubrzdit aby se mu nemotala šíša.Začali jsme si pracovat sami ve dvou.Nepotřebovali jsme už ničí přicmrdování a držení aby neutek nebo nenakop.Čištění při volně se pasoucim koni,jen vodítku přehozenym přes krk.Prostě už to bylo o něčem jinym.Při těchto v tu chvíli nejzákladnějších věcech,
jsem začla přemejšlet co dál.Na čem by jsme mohli pokračovat a stavět dál.Začali jsme tím,v tu chvíli nejpotřebnějším a celkem důležitým.Po čištění a lonžování přišlo na řadu pár základních cvilků.Pracovali jsme na couvání,ustupování,následování a hlavně zastavení z rychlejšího tempa než krok.To pochopil celkem rychle a šlo mu to bezvadně.Časem jsme k tomu připojili i pár cirkusových kousků,jako např. AHOJ a POKLONU.Učil se rychle,ale se začátkem ježděním jsem nechtěla spěchat.Jen při zkoušení zátěže na hřbetě se mu začali klepat nožičky a že neudělá ani krok.Přistoupila jsem ke koupení uzdečky a začátku lonžování na uzdečce.Na tu si rychle zvykl a lonžování bylo ještě klidnější a více smysluplné pro nás oba.V tu chvíli mě velmi inspirovala Terka Čeňková,která se svou Lucky (www.lucky-webik.wz.cz) pracovala metodou horsemanchip.Pro někoho naprosto nepřípustnou a pro někoho nedílnou součástí partnerství mezi koněm a člověkem.Tak jsme to vyzkoušeli.Pořídila jsem si místo normální ohlávky parelku a jedno z dalšího MNOHA jsme začli se učit.Na parelce jsme nejdříve začli s různýma lehčíma cvikama,poté taky lonžováním a různýma ,,cirkusákama''.Šlo to suprově.
Začli jsme taky se stoupáním na špalek. Inspirace od Terky s Lucky.Doufám že to neva.S parelkou pracujeme skoro při každé příležitosti.Je to nedílná součást nás dvou. Myslím si že je to bezvadná věc na práci ze země i ze sedla.Myslím si že nám to docela jde.Při pohledu zpět si myslim že jsme společně uši asi tak něco kolem kilometru a další míle nás čekají.O letošních prázdninách jsme začli postupně a pomalu s obsedáním. Bez sedla to jde hůř,ale taky náznaky jsou vidět.Při naší první společný ,,jízdě'' jsme byli na lonžce,nyní si chodíme různě po zahradě.V pohodě klušeme,zatím nechci spěchat s cváláním,i když už jsme to trošku nehctěně nakousli.Taky chodíme na kavaletách,ale zatim si z toho Šmoula dělá spíš mini skoky.Čudla.Máme za sebou taky jeden zelenáčskej pád,kterej proběh s úsměvem při vyhození.Šmoula je na kozlíky celkem pestrej.Při skoro každym společnym ježdění jednoho nebo dva přihodí pro zpestření.
Tětka se snažím různě měnit naše společný návštěvy.Kombinovat to aby to bylo spojený užitečný s příjemnym.Chystáme se taky na první procházku,po čase taky vyjíždku.Plavit bohužel nemůžem.Tady kousek jsou dva rybníky.Jeden ale oplocenej a druhej úplně zelenej-fůůůj.
Doufám že se to bude dál vyvýjet aspon tak jako dotět.Já budu tětka na intru v Hořicích tak doufám že budu stíhat za Šmoulou jezdit aspon o víkendech a kdyby ne,tak je tu ještě jedno řešení.Tak to zatim vše.!!!MTSMMMMMMMR Šmoulo!!!
RÁDA).O tom,že by byli někdy v Rasoškách se snad ani neuvažovalo.Teta se koní vždy bála a strejda s nima neměl žádné zkušenosti.Ale pak najednou jak blesk z čistého nebe byla najednou většina zvířat v Rasoškách.Bylo to nějak v prosinci 2006.V té době se Luckymu upravovala velká stodola,která se rozdělila,lamy s oslem a Šmoulou byli na velké zahradě,2 ovečky na menší zahradě a ještě větnamský prase ve chlívě.Pak po několika dnech začal Šmoula honit lamy a tak ,,přistál'' v celkem velkém chlívku,kde mu dělalo společnost prase.Po čase se lamám a osloj udělala velká bouda,aby měli kde bejt,Luckymu velkej výběh a Šmoula byl přes den na zahradě,kde měl dlooooouhej vazák a moh ,,cestovat'' různě po zahradě.Časem místo trávy vznikli prachový místa-,,váleniště''.Asi měsíc po tom co se zvířata všeho druhu přistěhovali jsem za nima začla chodit se ségrou.Nejdříve jsme byli célé natěšené na Luckyho,velkem kůn,jupíí,bude na čem jezdit a je to kousek od domu.Ale to jsme se trochu přepočítali.Lucky v té době nebyl zvyklej moc na lidskou přítomnost-takovej ďáblík.Z Luckyho jsme ,,přešli'' tedy na Šmoulu.Ani ten nebyl nějak moc spolupracovní a kontaktní s lidma,každej se ho bál,bál se k němu přiblížit,protože se okamžitě otočil a ,,pálil'' po lidech.Najednou jsme ale začli chodit na vodítku spolu z maštale,různě čistit,dokonce i čistit zadní kopyta-což byl v té době obrovskej problém.Při čištění zadních kopal na všechny strany a při čištění předních se stavěl na zadní.To byl oříšek.Na vzájemný důvěře jsme pracovali celej rok.Potom to ségru nějak ,,přešlo'' a zůstali jsme spolu sami.Dva zelenáči.Jeden zelenější než druhej.Když jsme celkem zvládali čištění,chození na vodítku tak jsem začala přemejšlet,jak naučit Šmoulu chodit na lonžce.To byl další oříšek a tenhle pořádně tvrdej.Vyzkoušela jsem různý fígle,trvalo nám asi 3 měsíce než Šmoula pochopil že musí chodit ve větší vzdálenosti odemně než na vodítku.V tu dobu jsem si pořídila lonžovací bič pro náš lepší kontakt a spolupráci.Vše se nám začalo dařit.Šmoula spolupracoval a hezky poslouchal.Už to nebylo bezvýznamné tryskání dokola,měnění směru kdy se mu zachtělo,kopání a vyhazování po tom panákoj co stál uprostřed a nechtěl mě pustit.Naše společná práce se začala vyvíjet čím dál víc dopředu.Lonžování začalo být opravdu vypohybováním a vybítím energie.Začal naslouchat a plnit ,,poveli'' uprostřed se otáčejícío človíčka,kterej před několika měsíci nevěděl jak tu rychlost ubrzdit aby se mu nemotala šíša.Začali jsme si pracovat sami ve dvou.Nepotřebovali jsme už ničí přicmrdování a držení aby neutek nebo nenakop.Čištění při volně se pasoucim koni,jen vodítku přehozenym přes krk.Prostě už to bylo o něčem jinym.Při těchto v tu chvíli nejzákladnějších věcech,
jsem začla přemejšlet co dál.Na čem by jsme mohli pokračovat a stavět dál.Začali jsme tím,v tu chvíli nejpotřebnějším a celkem důležitým.Po čištění a lonžování přišlo na řadu pár základních cvilků.Pracovali jsme na couvání,ustupování,následování a hlavně zastavení z rychlejšího tempa než krok.To pochopil celkem rychle a šlo mu to bezvadně.Časem jsme k tomu připojili i pár cirkusových kousků,jako např. AHOJ a POKLONU.Učil se rychle,ale se začátkem ježděním jsem nechtěla spěchat.Jen při zkoušení zátěže na hřbetě se mu začali klepat nožičky a že neudělá ani krok.Přistoupila jsem ke koupení uzdečky a začátku lonžování na uzdečce.Na tu si rychle zvykl a lonžování bylo ještě klidnější a více smysluplné pro nás oba.V tu chvíli mě velmi inspirovala Terka Čeňková,která se svou Lucky (www.lucky-webik.wz.cz) pracovala metodou horsemanchip.Pro někoho naprosto nepřípustnou a pro někoho nedílnou součástí partnerství mezi koněm a člověkem.Tak jsme to vyzkoušeli.Pořídila jsem si místo normální ohlávky parelku a jedno z dalšího MNOHA jsme začli se učit.Na parelce jsme nejdříve začli s různýma lehčíma cvikama,poté taky lonžováním a různýma ,,cirkusákama''.Šlo to suprově.
Začli jsme taky se stoupáním na špalek. Inspirace od Terky s Lucky.Doufám že to neva.S parelkou pracujeme skoro při každé příležitosti.Je to nedílná součást nás dvou. Myslím si že je to bezvadná věc na práci ze země i ze sedla.Myslím si že nám to docela jde.Při pohledu zpět si myslim že jsme společně uši asi tak něco kolem kilometru a další míle nás čekají.O letošních prázdninách jsme začli postupně a pomalu s obsedáním. Bez sedla to jde hůř,ale taky náznaky jsou vidět.Při naší první společný ,,jízdě'' jsme byli na lonžce,nyní si chodíme různě po zahradě.V pohodě klušeme,zatím nechci spěchat s cváláním,i když už jsme to trošku nehctěně nakousli.Taky chodíme na kavaletách,ale zatim si z toho Šmoula dělá spíš mini skoky.Čudla.Máme za sebou taky jeden zelenáčskej pád,kterej proběh s úsměvem při vyhození.Šmoula je na kozlíky celkem pestrej.Při skoro každym společnym ježdění jednoho nebo dva přihodí pro zpestření.
Tětka se snažím různě měnit naše společný návštěvy.Kombinovat to aby to bylo spojený užitečný s příjemnym.Chystáme se taky na první procházku,po čase taky vyjíždku.Plavit bohužel nemůžem.Tady kousek jsou dva rybníky.Jeden ale oplocenej a druhej úplně zelenej-fůůůj.
Doufám že se to bude dál vyvýjet aspon tak jako dotět.Já budu tětka na intru v Hořicích tak doufám že budu stíhat za Šmoulou jezdit aspon o víkendech a kdyby ne,tak je tu ještě jedno řešení.Tak to zatim vše.!!!MTSMMMMMMMR Šmoulo!!!
